Když je výzkum i o mně

Být antropoložkou a kvalitativní výzkumnicí není jen o sběru dat a psaní analýz. Je to také cesta hlubokého seberozvoje – často až za hranici komfortu. Každý výzkum otevírá nové otázky nejen o světě kolem nás, ale i o nás samotných. Jak se sebou pracovat, aby nás příběhy informátorů nezahltily? Jak v terénu hořet, ale nevyhořet? A proč je wellbeing stejně důležitý jako metodologie?

Každá antropoložka nebo výzkumnice propisuje do kvalitativního výzkumu svou osobitost i wellbeing.

Výzkum jako forma seberozvoje

Každý máme pravděpodobně nějakou představu výzkumu, ale myslím, že většina si představí něco jako všelijaké dotazníky, sčítání lidu nebo Daniela Prokopa :)). Přitom zde existuje ještě další verze výzkumu, pro mě mnohem zábavnější, a sice kvalitativní výzkum.

Kvalitativní výzkum vnímám jako formu seberozvoje. Něco jako manželství (nebo jakýkoli jiný dlouhodobý vztah), rodičovství nebo podnikání. Pokud chcete, aby pro vás tři zmíněné věci fungovaly – a udržitelně – znamená to, že musíte zákonitě přiložit ruku k dílu. Podívat se do sebe trochu hlouběji a nefungovat jen automaticky. Do všech třech zmiňovaných oblastí musíte přinést sebe, takové to vnitřní opravdové sebe, pokud chcete něco zajímavého prožít a nejen nutně přežít.

Moje setkání s hranou

Na jednom z posledních sezení u supervizorky/terapeutky jsem řešila téma, které, když se zpětně ohlédnu, se dotýká všech výzkumů, na kterých jsem kdy spolupracovala. Vždycky. Ale úplně vždycky si v každém výzkumu najdu téma, které se mě dotýká víc, než bych si přála. Je to určitá forma hrany, na které balancuji.

Ustojím to nebo se přehoupnu a zraním?

Když to byl výzkum terapeutického potenciálu ayahuascy, dovedlo mě to k ceremonii, kde jsem mohla velmi zásadně pohnout s jedním svým tíživým tématem.

Když to byl výzkum domácího násilí, projevoval se na mně jako potřeba zpracování mých vlastních zkušeností s různými druhy násilí.

Když to byl výzkum dlouhodobě nezaměstnaných, živě jsem v sobě vnímala veškerou beznaděj, o které informátoři mluvili. Díky tomu, že pro mě bylo neudržitelné prožívat výzkum takovým způsobem, začala jsem si uvědomovat svou míru vysoké citlivosti. Učila jsem se ji efektivně využívat a opečovávat (nejen během výzkumu).

Když to byl výzkum pro jednu fakultu UK, projevoval se na mně neskutečnou touhou si dokázat svou hodnotu tím, že realizuji výzkum pro někoho, kdo má pro mě v kvalitativním výzkumu velké jméno. Jako kdybych bez vnější validace nebyla dost dobrá antropoložka?!

Když to je v současné době výzkum živelné katastrofy, projevuje se to na mně objevením a zpracováváním hloubky vzorců chování transgeneračního traumatu naší rodiny. Myslela jsem si, že se mě netýká, protože jsem jej nezažila jako přímá účastnice. Vítej, epigenetiko, v mém světě!

Hořet, ale nevyhořet

Každý zmiňovaný výzkum měl pro mě v daný moment obrovský význam. Jako kdyby za mnou chodily právě proto, že mě chtějí podpořit v upřímné revizi mého života tady a teď. 

Učily mě o mně samé, ale zároveň o mé roli antropoložky. O tom, kde je má hranice a kde jsou ti, kteří se mnou sdílí mé zkoumané téma. Co v průběhu výzkumného rozhovoru sdílet a co už narušuje vztah mezi mnou a informátorem. Jak se sebou pracovat i se všemi příběhy, které pravidelně slýchám? Jak fungovat ve světě výzkumu jako vysoce citlivá? Jak v průběhu výzkumu hořet, ale nevyhořet?

Moje tři pilíře podpory

Možná to máte stejně. A možná taky ne. Možná to nemáte u každého výzkumu, ale moc dobře víte, o čem mluvím. Všechny naše verze jsou v pořádku. Jak tedy naložit se vším, co v nás otevírá terén a naše zkoumání? 

Vlastní zdroje – objevovat se, poznávat se a tím si budovat vlastní hodnotu, vlastní hranice a vědět, na čem se sebou jsme a kde stojíme.

Odborná podpora – terapie, koučování, supervize, co uznáte za vhodné.

Výzkumnický kruh – nová forma podpory wellbeingu antropoložek a kvalitativních výzkumnic.

Společná podpora v 1,5 hodinovém online kruhu pro 4 výzkumnice. Je to prostor, kde můžeme být jako výzkumnice viděny a slyšeny. V důvěrném bezpečí kruhu, ze kterého se nic nevynáší. S možností říct vše, co aktuálně potřebujeme a současně možnost mlčet, jak dlouho chceme. Náš prostor, naše potřeby, naše pravidla.

První nás čeká v úterý 14. října v 10 hod. Pokud tě to láká, zamluv si na něm místo.

Výzkumnický kruh - podpora výzkumníků

90

Rezervovat

Dobrodružství jménem výzkum

Snad to celé nezní moc morbidně, protože tak to pro mě není. Vnímám to jako dobrodružství, které ve svém životě potřebuji na nějaké úrovni mít. Pak cítím ten Život s velkým Ž, který mě hřeje u srdce.  

Foto: Unspash