Po prvních rozhovorech během výzkumu povodní jsem začala zažívat silné stresové reakce. Nebylo to poprvé, kdy se mě výzkumné téma hluboce dotklo. Tentokrát jsem ale díky dřívější zkušenosti poznala varovné signály včas. Tento text je o tom, co se stane, když výzkumník přestane ignorovat vlastní reakce, proč je reflexe součástí metodologie a jak mě výzkum povodní naučil ještě víc důvěřovat tomu, co si tělo pamatuje.

Můžete mít perfektní otázky. A stejně zůstat jen na povrchu. Příprava na kvalitativní rozhovor není jen o tom, na co se ptáte, ale o tom, jaký prostor dokážete vytvořit — pro druhého i pro sebe. Plujete po povrchu nebo jdete do hloubky? Příprava na kvalitativní rozhovor se často redukuje na seznam otázek, scénář rozhovoru a výzkumné cíle. V praxi se ale ukazuje, že to nejdůležitější leží jinde. V tom, o co se opřete ve chvíli, kdy se rozhovor začne vyvíjet jinak, než jste čekali. Příprava...

Změna většinou nevypadá jako rychlá proměna z motivačního citátu. Je to dlouhý proces, ve kterém se postupně učíme opouštět to, co už nedává smysl. Někdy k tomu potřebujeme odvahu. A někdy také energii zdravého vzteku. Foto: NEOM, Unsplash Dvacet let cesty Letos slavím dosažení svého největšího životního cíle. Zatím tu cílovou rovinku spíš zkoumám – co všechno pro mě znamená a co se vlastně podařilo změnit. A pořád si připadám trochu jako Alenka v říši divů, protože mi to zabralo „jen“...